Návrat legendární hračky na scénu se odehrává přesně čtvrt století po jejím prvním uvedení na trh. Digitální domácí mazlíček, kterého si od roku 1997 zamilovaly již celé generace, je nyní zpět ve své původní formě. Vajíčko s přívěskem můžete nosit všude s sebou a všechny potřebné úkony zvládnete pomocí tří tlačítek pod malým displejem – design i princip fungování je původní a snoubí digitální optimismus devadesátých let a dnes již mírnou nostalgii a retro nádech.
Tamagoči kromě hravé interaktivní zábavy také rozvíjí zodpovědnost a péči: pokud se o svého svěřence nebudete starat tak, jak to vyžaduje, jednoho dne na displeji místo roztomilého tvorečka najdete jenom výmluvný hrobeček. Je proto potřeba pravidelně ho krmit, starat se o jeho zdraví, uklízet po něm, zapínat a vypínat u něj světlo, hrát si s ním a čas od času ho také vychovat, když dělá nezbedu. Přirozenou a zábavnou cestou se tak děti se svým digitálním kamarádem učí pravidelné rutině a ohledu na druhé.
Tak, jako i jiné fenomény devadesátých let s kořeny na japonských ostrovech, se i Tamagoči vrací do centra pozornosti po jisté pauze. Na rozdíl od Pokémonů, kteří naskočili na vlnu smartphonů a využili k návratu na výsluní současných digitálních výdobytků, Tamagoči sází na původní nápad a provedení. V dnešní online době může tahle poněkud dřevní digitální hračka působit jako z doby kamenné, ale právě ve své jednoduchosti a neměnnosti má svůj půvab, díky kterému o ní jeví zájem také generace, která původní Tamagoči zná možná z vyprávění svých rodičů.
I přes všechna možná rozšíření a vylepšené mutace, jako například Familitchi nebo různé úpravy pro smartphone, Nintendo nebo aplikace pro Android, se nakonec vkus fanoušků a přívrženců Tamagoči vrátil tam, kde celý fenomén začal. Ke kapesnímu vajíčku s primitivním digitálním programem, černobílým displejem s nízkým rozlišením a třem tlačítkům, jimiž se ovládá těch několik málo funkcí, které jsou ke hře potřeba.